Prostor a jeho řešení
Náš byt, náš dům. Náš domov.
Je jedno jestli ho vlastníme nebo nám ho někdo pronajímá, sdílíme ho nebo v něm jsme sami. Je nějakým způsobem náš. A abychom se v něm cítili sami sebou, pohodlně a hezky, tak mu musíme kus sebe dát. Dát mu naši energii. Naše vidění světa.
Všechny činnosti, které doma vykonáváme nás stojí čas a energii a v momentě, kdy máme doma zbytečné, překážející věci, které vám zabírají místo, nebo když máte věcí zbytečně moc nebo ještě hůř, nejsou vaše a vy se o ně musíte starat, udržovat je, tak vám dřív nebo později dojde jak "vysosaní" jsme.
To platí i pro situaci, kdy je rozmístění nábytku a jednotlivých zón v rozporu s naším rytmem, potřebami a ani naše proporce jsme nevzali v potaz. Prostor je pak doslova proti nám. Ruší nás "každá blbost", protože se s ní musíme denně vypořádávat. Denně ji řešit. Jsme roztěkaní, máme pocit, že musíme neustále něco doma řešit, uklízet nebo že se musíme přizpůsobovat.
Naopak, když si ho zařídíme tak jak je nám příjemné, tak jak potřebujeme my a naše tělo, tak se nám v něm jednoduše dobře je. Dokážeme se v něm uvolnit, být sami sebou, nestydíme se ho ukázat ostatním, víme kdo jsme a jací jsme a naše bydlení to ukazuje spolu s námi. Dokážeme si v něm skutečně si odpočinout. Jasně říkáme tohle je můj domov. Moje bezpečné místo. Hýčkáme si ho a dobře se nám do něj vrací.
Dobře vyřešená ergonomie a funkční dělení zón - to je základ pro podporující domov.
Ergonomie, odborně řečeno, je věda, která se zabývá vztahem mezi člověkem a prostorem ve kterém se nachází, žije, pohybuje a třeba pracuje. Jde nám o to, aby se nám v bytě dobře pohybovalo, neměli jsme stísněný pocit a hlavně abychom měli dostatečný komfort - například jsme nemuseli lézt na stoličku pokaždé, když si chceme vzít něco z poličky nebo si neukopli malíček při procházení kolem jídelního stolu. Proto vždy beru v potaz nejen sebe a svou výšku, ale i prostor jako takový. Jeho velikost, orientaci ke světovým stranám nebo množství slunečního světla.
Když se poprvé zamýšlím nad tím, jak dané místo zařídit, tak si rozmyslím, na co je daná místnost vhodná, zda má pro to vhodné proporce. Vyhodnotím, zda je daná místnost vhodná pro zamýšlené využití.
Další, na co je dobré myslet, je fakt, že místnosti dělíme na veřejné a intimní - například obývací pokoj je veřejný, ale ložnice je intimní a tak ji nebudu umisťovat jako první po vstupu do bytu. Naopak obývací část tam jednoznačně patří. Hostům a nám tím ukazujeme, že jsou vítáni a že s nimi počítáme.
Samozřejmě složitější je to v bytech, kde je jen jedna místnost. Tady přichází na řadu důsledné dělení na zóny, kde opět ctím pravidlo, že intimní část je trochu skrytá nebo ne tak "na ráně".
Existují ergonomické normy, podle kterých se nábytek vyrábí nebo uvádí jak hluboké a vysoké mají být pracovní desky v kuchyni a skříňky nad ní. Norma je průměr. A ano, je to důležité pro výrobu, ale určitě není nutné se těchto rozměrů hystericky držet. Naopak si myslím, že pokud si necháváte dělat nábytek na míru, tak ta míra by měla být především vaše. Je nesmysl investovat do něčeho, co vám nebude sedět a vy budete vydávat energii v nevyhovujícím prostředí.
Taková klasika jsou kuchyňské skříňky. U nás je zatím stále trend je "cpát" až ke stropu. Někdo argumentuje tím, že se na ně pak nepráší, jiní tím, že se tam toho víc vejde. Ano, něco na tom je, ale na druhou stranu je nutné se sám sebe zeptat: co do nich budu dávat a jestli to náhodou není jen další černá díra na věci, která v životě nepoužiju a pokud je používám - neměla bych je mít spíš někde po ruce? Strop je vysoký kolem tří metrů, někdy vyšší a pochybuji, že se najde tolik obrů, kteří tam dosáhnou bez nutnosti šplhání na schůdky.
Chci tím říct, že pokud máte opravdu tolik - aktivně používaného - vybavení, je lepší si prostor zařídit takovým způsobem aby fungoval i po této stránce. Ergonomie totiž vychází nejen z proporcí člověka, ale i z činností, kterou v daném místě budeme vykonávat.
Aby prostor fungoval ergonomicky správně, tak musím dát pozor na:
Průchody
Musí být volné a my - obyvatelé se musíme cítit bezpečně. Není možné se dlouhodobě omezovat v pohybu. (Vyjímečně ano - krátkodobé omezení, kdy nám něco trochu vadí v cestě nebo máme například dětskou židličku, které má širší základu). Jistě si vybavíte, jak špatně se chodí kolem konferenčního stolku, kdy máte nohy "svázané" úzkou uličkou a nebo když cupitáte kolem postele v ložnici. U průchodu nejde jen o místo na nohy, ale také pro ramena a hlavu - ta totiž vnímá nejcitlivěji ohrožení ve formě ostrýh rohů nebo dvířek od skříně.
Průchod je komunikace a může dělit místnost na jednotlivé zóny.
Limity dané místnosti
Pracovat musím nejen s její velikostí a dispozicí, ale i množstvím světla a orientací ke světovým stranám, které mohou být rozhodujícím faktorem při určování využití prostoru.
Naše proporce
Ty by mely být klíčové především v momentě, kdy si necháváme dělat nábytek na míru. Využijte toho a vše si postavte v pro vás ideálních vzdálenostech. Je jedno, že zrovna teď se dělají kuchyňské skříňky až ke stropu, důležité je, že vy do nich POHODLNĚ dosáhnete a v kuchyni budete vlastním pánem - že nebudete potřebovat neustále něco sundávat nebo šplhat na schůdky.
Ergonomie práce (činnosti)
Práce kterou budete v místě vykonávat je určující při výběru rozměrů - především co se dochozí a dosahové vzdálenosti týče. Když si děláte ostrůvek v kuchyni, dbejte na to, aby nebylo nutné udělat víc než se otočit kolem své osy. Krok už může být při větší nebo rychlejší frekvenci náročný a vy budete "uběhaní".
Množství osob
Vždy je nutné počítat s maximálním vytížením - pokud je pravidelné - několikrát denně se v daném místě potkává víc osob. Pokud se jedná o situace výjimečné, tak stačí dimenzovat pro menší skupinu lidí.
Správně řešený interiér je bezpečný a nemáte v něm pocit, že vám všechno padá na hlavu nebo si nepřipadáte neschopní. Plně ho využíváte. Bez omezení. Neztrácíte energii a chuť cokoli dělat a naopak vás prostor podporuje a pomáhá vám proplout každodenním životem.
Pokud vás téma ergonomie zajímá víc, můžete si poslechnout víc v semináři udržitelné bytové kultury Bydli po svém.
Díky a miloju, Marta