2. "Jak je důležité míti Halabalu"
Nebo „Jiroutka“, „Kropáčka Koželku“ či „Šmídka“.
Těchto jmen je ale mnohem víc. Všechny spojuje nábytek, který v je dnešní době označován za „ikonický“. A právem. Ladné křivky. Nadčasový design. Kvalitní provedení.
V době, kdy se začala poprvé prosazovat, řekněme, masová výroba, měl takový skvost doma téměř každý. Není se tak čemu divit, že starší generace někdy kroutí nevěřícně hlavou a se slovy „Mladá paní, co to vláčíte za krám? Takový já vyhazuju z chalupy.“ mě doprovází po Praze, když si odnáším nějaké křeslo „za odvoz“.
Nemám jim to za zlé, protože pro ně to byla naprostá samozřejmost. A díky tomu, že to teď z té chalupy vyhazují, můžeme my objevovat fantastické kusy nábytku, které v sobě nesou ducha doby a přináší k nám domů noblesu a styl. Přijde mi, že trochu zastavují čas. Jako by nás nutily si užít ten moment kontaktu. Osobně si sousloví „užitý design“ překládám jako něco, co si mám užít. Vychutnat. Věnovat mu pozornost, péči, čas a prostor.
Proč si myslím, že je důležité takové kusy zachovat?
Protože jsou součást dědictví. Naší historie a kultury. Je to podobné jako s domy. Také vnímáme některé stavby skoro až posvátně. Jsou nedotknutelné a jejich poničení zasáhne doslova celý svět. Určitě si pamatujete požár Notre Dame. Celý svět sledoval, jak tato ikona (nejen věřících) plápolá a nejeden z nás plakal. Emma Smetana rozhodně.
Málokdo je lhostejný k tomu, když historie mizí. Protože s ní mizíme i my.
A co si bude povídat, křeslo po babičce je naší historií. Naší velmi konkrétní historií. Je součástí naší rodiny, nás samotných. A v momentě, kdy si svou minulost opečujeme, opečuje pak ona nás. Slouží nám, udržuje naše vzpomínky aktivní a dá nám pocit domova, kamkoli se pohneme.
Jednou jsem dělala anketu: Co pro vás znamená domov? A většina odpovědí byla „to nebo to po babičce/dědovi.“ Ať už si s sebou stěhujete obrazy, staré fotky, lustr, hrnek na kafe, stůl nebo právě křeslo, přináší vám to klid a pocit, že na to místo patříte. Jsou to totiž vaše kořeny, které máte v dodávce před barákem.
Proto si myslím, že je dobré jim věnovat pozornost. Nehledě na fakt, že i když se tenkrát jednalo o „masovku“, s tou dnešní se nedá srovnat. Vůbec nepochybujte o tom, že i po tolika letech se do nich vyplatí investovat. Pravda, ne pro každého je to malá investice, ale na druhou stranu, máte jistotu, že Halabala přežije hravě dvě křesla „Merlin“, za která dáte dohromady dvacet tisíc jen to hvízdne a rozhodně si jich u vás doma nikdo nevšimne.
A pokud rádi žijete udržitelně, tak věřte, že nic není tak udržitelné jako to, co už je v oběhu. Cokoli, co není potřeba nově vyrobit (bůh ví kde, tam to zabalit, bůh ví kam to převézt, vybalit a pak znovu po koupi zabalit a zase to někam dopravit), je udržitelné. A když se podíváme pod svrchní látku zjistíme, že uvnitř je juta, tráva, dřevo a kov. Přírodní materiál. Ručně šitý.
Občas se mi stane, že zákazníkova reakce na cenu renovace zní: „Uf, no to je dost, to vůbec nemá takovou hodnotu, víte?“
Vím. Vím, že má.
Díky a miloju.
Důležité P.S.
Pokud náhodou nemáte svoje křeslo nebo není v reprezentativním stavu, nebojte, existuje spousta možností, kde ho sehnat nebo dát dohromady. Pro svůj kousek historie vyrazte do re-use centra Z pokoje do pokoje v Praze. V Ostravě navštivte Vestibul interiér a v Brně Na ponku. Pro menší výbavičku doporučuju Sběratelku věcí a její nový obchod Obchod věcmi v Nuslích.
Já osobně mám „skladem“ jen pár kousků, protože, ehm, nemám sklad .. Ale, za mnou můžete přijít si svůj nábytek vyladit tak, že k vám domů sedne jako, vy víte co, na hrnec.
